Inspirikon - sjednocení - životní filozofie


V. Sjednocení - úvod (učební text - zkráceno).

       V lidské Bytosti se projevuje celý stvořený Vesmír. Hýbou s ní stejné Zákony a Principy. Je jen Jedno Vědomí vnímající každý podnět a pohnutku v celé Své Existenci (Světě) - je jen Jedno Vědomí vnímající Vše. A To, Co vnímá, my nazýváme Realitou. Člověk i každá Bytost - Inteligence je podněcována ve svém vývoji nejhlubší touhou do ní vloženou - splynout s tímto Vědomím - být s ním v Jednotě. Sjednocení se Vším (rozplynutí se ve Všem), co ve světě projeveném i neprojeveném jest, si naše ego představuje jako "Absolutní Smrt". Však tuto "smrt" může zakusit i lidská Bytost - Člověk díky osvobození se od svého ega a od své nižší bytosti - pudovosti. Taková smrt je však jen dočasná. Kdo ji tedy "ochutná" a přitom je dostatečně ukotven v pozemské realitě (ve svém těle) a nepropadne ze sfér Nicoty a Chaosu do Otupělosti, vrací se zpět jako "znovuzrozený"- změní se jeho vnímání, myšlení i cítění - změní se tedy i "jeho realita". Přeskupí se jeho žebříček hodnot - životních priorit a cílů. A z "onoho světa" si může přinést i Dary (určité duševní schopnosti). Nalézá pramen "vody živé", věčný zdroj inspirace a přímé vedení na své nevyšlapané cestě k sobě samému.

       Lidskou psýché (duši) - tedy centrum lidského vnímání, myšlení a cítění (jiný výraz pro duchovní srdce - těžiště lidské bytosti) je možné vnímat na jisté duchovní úrovni jako jakési "bojiště duchů". Kdo vybojuje vítěznou bitvu na tomto "válečném poli" - ve svém nitru, nachází své skutečné Já, což se projeví především větší trpělivostí a vnitřním klidem (duševní stabilitou). Nemá tedy už potřebu a nutkání stále s něčím nebo s někým bojovat nebo něco ve svém nitru přemáhat vůlí - je vnitřně sjednocen. A ačkoli se "nehýbe", může hýbat vším. Z "bojiště" plného utrpení se stává "hřiště" nebo "jeviště" a my (tedy naše skutečné Já) jsme do takové míry osvobozeni, že si můžeme vybrat jakou roli budeme v této hře hrát a jak intenzivně ji budeme prožívat. K takovému osvobození je však třeba dozrát "přirozeným vývojem" vědomí . Existuje jistá mezní hranice, při překročení které může dojít k rozpadu osobnosti člověka (schizofrenie) zvláště pak, je-li touha po osvobození příliš silná a zároveň chybí-li zdravé mezilidské vztahy ("horizontální rovina srdce" ). Vše má svůj čas a každá touha má dozrát, aby byly všechny do nás vložené touhy prožity naplno a nebylo již třeba se stále točit "v jednom kole" stále stejného druhu (úrovně) tužeb. Země je planeta "středních hodnot" a extrémy zde dlouhodobě nepřežijí. Každý máme tu svoji "zlatou střední cestu" a svůj vlastní životní rytmus.

       Je jen velmi málo Lidí poznávajících a vnímajících svět Ducha přímo. Jsou to lidé čistého a upřímného srdce, lidé milující a odvážní. Poselství - Poznání, které nám (méně odvážným a méně milujícím) přinášejí, přetrvá na věky. Učme se a inspirujme se přímo od nich, každý s ohledem ke své osobnosti (vrozené povaze) a duchovní úrovni...Mně osobně dává upřímný přátelský rozhovor od srdce k srdci a z očí do očí více, než prázdné a neprožité rituály, mrtvá dogmata kázaná otupělým davům, duchařské seance, "vědecké" fikce nebo filozofování. "Žít naplno" pro mne znamená být tady a teď - celou svoji Bytostí....

Pokoj s Vámi :-) .

     Roman
zpět na menu